Červen 2011

Smrtí život začíná

30. června 2011 v 19:17 | Strixy |  Recenze na knihy


Napsala: Gabriela Chrastilová

Katrina Wolfová je neúspěšná pojišťovací agentka, která to přehání s kofeinem a nikotinem, má pár kil navíc a komplikované vztahy s muži. Katrina Wolfová je prostě obyčejná třicátnice. Její problémy ovšem nejsou obyčejné, poněvadž Katrina-Rina je upírka. A někdo se snaží ukončit její poklidnou posmrtnou existenci zabodnutím osikového kolíku do srdce. Rina musí uhájit svůj ne-život a zjistit, kdo stojí za spiknutím, které má za cíl změnit poměr sil v upírské populaci Metropole.
Můj názor:
Tak trochu jiná Bridget Jonesová. Má stejné problémy, táhne jí na pětatřicet, je trošku boubelatá a chlapi? Škoda mluvit… až na to, že se už pět let protlouká životem jako upírka a někdo jí jde po krku.

Katrina rozhodně nezapadá do klasického profilu upírky - není ani sexy, ani tajemná. Prostě taková obyčejná tuctovka. Ze všeho nejvíc by si přála nebýt upírkou a dál si žít svůj poklidný život pojišťovací agentky. Do jisté míry se jí to i daří, ačkoliv má občas chuť na krev svých kolegů a sluneční světlo ji zrovna dvakrát dobře nedělá. A všechno by mohlo být pořád stejné, kdyby po ní najednou nešel lovec upírů a ona by nehledala pomoc u svého Stvořitele. Najednou je její osobní i milostný život vzhůru nohama.

Tahle kniha je ze všeho nejvíce asi dospělá, ačkoliv postavy (hlavně hlavní hrdinka) jsou místy zmatené, či posedlé sexem, kterého je v knize opravdu hodně. Celý text působí svěže¨, vtipně a rozhodně Rina vše vypráví s určitým nadhledem. Hrozí jí smrtí a ona používá vtipná a sarkastické průpovídky, ačkoliv se jí někde v nitru žaludek svírá strachem.

Ačkoliv není Katrina tou černovlasou, vnadnou, štíhlou upírku s tajemným pohledem, dokáže muže zaujmout ať už svým smyslem pro humor, či upřímností nebo vyvinutou postavou. Rozhodně je to osoba, s kterou bych ráda zašla na kafe.

Celá kniha je oddechovka na poklidný zimní podvečer, kdy sedíte zachumlaní v hlubokém křesle s hrnek čaje a toužíte pro trochu humoru, akce a romantiky v jednom.
Hodnocení:

Mrtvá

28. června 2011 v 19:33 | Strixy |  Archív mých myšlenek
Já vím, já vím, poslední dobou to tady tak trochu flákám... to bude tím že už zase máme pomalý net. I šnek se plazí rychleji než náš internet. Hrůza. Je to jedna z věcí, která mi stoprocentně kazí chuť psát články na blog. Tou druhou je práce. Kdo by taky měl chuť něco psát, když přijde o půl dvanácté v noci domů že?

Doufám že se k něčemu dokopu, protože mám hrubě načrtnuté recenze na pěknou hromadu knížek, například Hunger games, Nesmrelní, Zaklínačka Lota, Smrtí život začíná a Bratrstvo černé dýky. Jen se dokopat k tomu, abych to přepsala do počítače.

Snad mě nakopne nová dávka knížek, pro kterou jsem si byla dneska v knihovně, která mě jako vždy mile překvapila. Čekala tam na mě Nenasytná, Oškliví a taky jsem mezi novinkami objevila Žár krve od Neomillnerové. Fakticky nevím čím začít. Nejspíše moji milovanou českou spisovatelkou.

Taky jsem zjistila že mám krásný program na celé léto. Narozdíl od všech lidí budu tvrdnout doma (nebo spíš v práci) a číst si. Možná sem tam výlet na kole. Nesnáším léto! Slunko praží, ujdete pět metrů a teče zvás pot proudem, připadáte si jak uzené a k tomu všichni vaši přátelé vypadnou z domu někam na dovolenou, nejlíp k tomu blé moři, které k smrti nesnáším ( pokud se někomu podař mě tak ještě jednou dokopat, tak to bude opravdový mág).

The last sentence (#2)

28. června 2011 v 1:29 | Strixy |  The last sentence

Snad mi bude prominuto, že tot pondělní meme pořádané VeEee zveřejňuji až eď, dříve jsem se z práce nedostala z práce. Takže tady mé meme s Krásnými mrtvými.

O co tedy jde?
- jde o meme pro čtenáře, jinak by to nebylo možné uskutečnit
- každé pondělí, když se rozhodnete psát toto meme, tak si k tomu vemete svou rozečtenou knihu a kouknete se na poslední větu, kterou jste z ní přečetli (než jste šli psát meme)
- vybraná věta je pak předmětem tohoto meme :)
- samozřejmě můžete přidávat i jiné informace o knize, kterou máte na meme, to nikdo nezakazuje :)
zajímavé meme a rozhodla se zapojit. Takže tady máte mé první pondělní meme.:)

Zůstala jsem na místě, dívala se za Phoenixem,

jak odchází, a věděla jsem, že se sem brzy vrátím.


Poslední věta z knihy, kterou jsem právě dočetla.Zatím má z Krásných m. rozpoluplné pocity, uvidím jestli se mi to podaří nějak zrecenzovat.

A z čeho že to je?

Krásní mrtví

od Eden Maguire


The last sentence (#1)

20. června 2011 v 23:46 | Strixy |  The last sentence




Objevila jsem u jedné holčiny s přezdívkou VeEee opravdu zajímavé meme a rozhodla se zapojit. Takže tady máte mé první pondělní meme.
O co tedy jde?
- jde o meme pro čtenáře, jinak by to nebylo možné uskutečnit
- každé pondělí, když se rozhodnete psát toto meme, tak si k tomu vemete svou rozečtenou knihu a kouknete se na poslední větu, kterou jste z ní přečetli (než jste šli psát meme)
- vybraná věta je pak předmětem tohoto meme :)
- samozřejmě můžete přidávat i jiné informace o knize, kterou máte na meme, to nikdo nezakazuje :)

Najednou jsem na všech čtyřech na čerstvém vzduchu,
jehličky borovic se mi zarývají do dlaní
a já slyším ptáky, cítím suchou trávu pod bosýma nohama
a připadám si dezorientovaná -zmatená- ,
dokud neslyším první zasténání.

Teda, nemohla jsem si snad vybrat delší větu :D.

A z které že knihy to je?



Les rukou a zubů

od Carrie Ryan


Zamilovany/Nešťastná

15. června 2011 v 15:42 | Strixy

Normálně bych na tuhle písničku asi nenarazila, nebýt toho, že nám doma furt hraje rádio. Ne asi, ale určitě. Rybičky 48 rozhodně nejsou můj šálek kafe, vím to, protože jednou jsem je musela na živo vytrpět.
Ale jak je dobře známo, každé skupioně se občas povede písnička, která sedne skoro všem, a myslím, že tahle k tomu rozhodně patří.
Zamilovaný/Nešťastná - písnička, která se rozhodně dá přirovnat k některým ztahům. Jeden takový, měli třeba i mí přátelé.
Já se rozhodně vidím ve slovech "Těším se na to až si napustíme plnou vanu s pěnou. Kterou fakt nesnáším".
Úplně se vidím:-D. Vana s mým drahým je totiž rozhodně jedna z věcí, kterou zrovna moc nemusím. Naše vana je malá a mé druhé jméno je veleryba, takže je vždycky spousta problémů se tam naskládat.
Dost už mých keců. Tady je ta písnička i s videem.


Farma zvířat

14. června 2011 v 9:00 | Strixy |  Recenze na knihy

Napsal: Georgie Orwell

Farma zvířat je alegorický satirizující román George Orwella, ukazující formou bajky politické vztahy a děje mezi lidmi. Autor se důsledně vyhýbá vysvětlujícím komentářům, ale vzhledem k době napsání díla je nejzjevnější podobenství se stalinistickou degenerací Sovětského svazu. V příběhu se objevuje skupinka zvířat, která se vzbouří a vyžene lidi z farmy, na které žije, a vede ji sama. Jejich vláda se však postupně zvrhne v brutální tyranii.
Můj názor:

Velmi dbrá ukázka komunismu. Napřed si byla všechny zvířátka rovna. Dvě nohy zlé, čtyři dobré. Všechno je krásné a idylické, zvířátka mají jídla dosytnosti, jsou rychlejší a lepší než za svého pána a plánují vystavět větrný mlýn, který by jim dodával energii.

Ovšem žádná idyla není dokonalá a prasata brzy jako nejinteligentnější stvoření na farmě začínají mít pocit, že jsou něco více. Naučila se psát i číst, a pomalu tajně přepisovat sedm přikázání animalistu, tak aby jim vyhovovala. Začínají obchodovat s lidmi, mají více jídla než ostatní zvířata, která skoro hlady skomírají, pijí alkohol a jako vrchol všeho se naučí chodit po dvou nohách. Přikázání už nezní dvě nohy špatné, čtyři dobré, ale čtyři nohy dobré, dvě lepší.

Nic není tak jak by mělo správně být, ale hloupá ubohá zvířátky si říkají, že jsou svobodná, že už nejsou pod nadvládou lidí a že si už sice nepamatují, jaké to bylo, když jim vládl člověk, ale pokud sám vůdce soudruh Napoleon tvrdí, že se měli hůř, tak to musí být pravda.

Člověku, když to čte je pomalu až smutno z těch hloupoučkých zvířátek, pitomých ovcí, jak je Orwell popsal ve své satirické bajce. Jedno se ale musí nechat, bylo a je to pozoruhodné dílo jedno z nejlepší spisovatelů své doby.

Hodnocení:

Největší potvory

13. června 2011 v 16:03 | Strixy |  Top týdne

Bylo to těžké, opravdu těžké. Ne, že bych si nemohla vybrat z té záplavy potvor, mrch a mršek co je, ale zrovna dneska jsem si na nic nemohla vzpomenout. Nakonec jsem ale přece jen něco vykouzlila, dokonce jsem je dosadila do všech 10 míst a teď si jdu oddechnout. Těším se už na příští týden, kdy Luu nachystala Největší kretény, nebo-li bad boys:) A kdo by neměl rád bad boys že?:)

Znovu a znovu

12. června 2011 v 23:17 | Strixy |  Tvořeno pod nátlakem múzy
Po XY měsících mě přepadla má múza a donutila mě něco napsat. Konkrétně povídku k tématu týdne Stroj času. Tož nebudu se tu dlouhodlouze rozepisovat a nechám jen na vás, jak můj výtvor zhodnotíte.

Léto je tady

11. června 2011 v 10:35 | Strixy |  Z korálků
Asi trošku blbý název, když venku momentálně lije a lije.... ale příchod léta byl inspirací pro jedny jednoduché a šíllně barevné naušničky, co jsem udělala z korálků.
více pod perexem

Zkřížené hnáty

9. června 2011 v 0:54 | Strixy |  Recenze na knihy

Napsala: Patricia Briggs

To, že Mercy problémy doslova přitahuje se potvrdí i ve čtvrtém pokračování této nadějné série. Marsilie, místní královna upírů zjistila, kdo stojí za smrtí jejího oblíbence a hodlá jít Mercedes tvrdě po krku. Aby se jí Mercy vyhnula, zamíří za dávnou spolužačkou z vysoká, která jí poprosila, aby vyšetřila duchy v jejich domě. A pokud si tahle pohledná automechanička myslí, že její návštěva proběhne bez problémů, tak se šeredně mílí…

Můj názor:

Mercy i všechny ostatní sem si upřímně oblíbila. Spisovatelka téhle série má opravdu talent. Dokáže krásně vystihnout jakoukoliv situaci.

Kniha, ostatně i jako předchozí díly, je psaná jednoduchým čtivým stylem. Žádné složité popisy krajiny, žádné filozofování. Jeden z důvodů, proč Zkřížené hnáty sednou do rukou skoro každému. Což můžu použít rovnou na sobě - vlkodlaci nejsou zrovna mé oblíbené stvoření, ale v podání Patricie Briggs, jsem si je oblíbila i já. Jsou vyobrazeny trochu jinak než jsem zvyklá. Hlavně jsem si oblíbila Bena.

Z jistého důvodu se mi tento díl více ne ty předchozí. Nejenom že se spisovatelka stále vyvíjí, ale také se Mercy výjimečně nehoní za nějakou tou detektivní prácičkou. K tomu se tam prolínají jakoby dvě spolu nesouvisející linie, v nichž obou hraje Mercedes hlavní roli.

Zkřížené hnáty a prostě celá série je to pravé ořechové pro někoho kdo miluje tajemno a fantasy a přitom už má plné zuby uječených náctiletých hrdinek, ale přitom touží po hlavním hrdinovi ženského pohlaví.

Hodnocení:

Ha, internet.

9. června 2011 v 0:47 | Strixy |  Archív mých myšlenek

Mám chuť skákat radostí do stropu. Už žádné předlouhé vysedávání v knihovně, kde za vámi knihovnice nervózně postává, už žádné podivné pohledy od lidí okolo, kteří mi nakukují přes rameno.

Konečně už jen můj počítač, moje klávesnice a můj speciální hudební mix… jo, a taky kočka, která mi lehává na zádech.

Ano, správě, konečně máme doma zase internet, tu krásnou magickou věc, na které jsem zjevně závislá… trošku.

Volejte třikrát sláva! Hodiny, které jsem strávila na blogu v knihovně, sedíc na těch absolutně nepohodlných židlích je pryč! Haleluja.

Doporučené knihy

8. června 2011 v 14:16 | Strixy |  Top týdne

Tentokrát trochu opožděně, ale přece. Čtvrté téma týdne od Luu.


Proroctví sester

4. června 2011 v 18:11 | Strixy |  Recenze na knihy
Napsal:
Michelle Zink

První kniha "gotické" fantasy trilogie Proroctví sester, situované do Anglie konce 19. století. Dvojčata Lia a Alice Milthorpeovy právě osiřela. Lia objeví na zápěstí tajemné znamení a začíná si všímat podivného krutého chování své sestry. Objeví knihu s jedinou stránkou, ve které si přečte temné proroctví, které varuje před příchodem Ďábla na svět. Lia se domnívá, že ona je Strážkyní, která tomu má zabránit, a její zlá sestra Branou, jíž má Zlo vstoupit. Ale je to skutečně tak jednoduché?

Můj názor:
Na první pohled mě zaujala obálka, která slibovala asi příliš mnoho. Krásná, úžasná, prostě fascinujcí. Pak jsem se pustila do čtení a moje nadšení klesalo a klesalo stále níž.
Nejenže příběh dvojčat je trochu zmatený, ke všemu je kniha psaná strašně nudně, stroze. Autorka se stále opakuje, nejsou tam žádné kudrlinky oklo, které by čtenáře alespoň trochu čtenáře zabavily.

Celá kniha by se dala shrnout jedním slovem - NUDA.

Ačkoliv je to vyprávěno v první osobě jednoho z dvojčat, Amélie, kniha na mě po celou dobu působí až děsivě neosobně. Mám pocit, jakobych četla sálodlouhý nákupní lístek. Necítím z jejího vyprávění žádné emoce. Přestože tvrdí jak je nešťstná ze smrti otce, jak ji děsí Alice, jak má strah z toho co přijde, z těch slov prostě NIC nevyzařuje.

Abych nebyla tak přísná,základní myšlenka knihy je zajímavá, a rozhodně by se dala lépe zpracovat, ale.... ale bohužel to nevyšlo.

Netuším jestli je to překladem, nebo tím, že autorka se snažila opravdu psát tak jak to dívky dělali v 19. století, či že je to její debut, jedno ale vím určitě, ačkoliv je to první díl trilogie, po druhém už rozhodně nesáhnu.

Honocení:

Roztomilé malé lhářky

3. června 2011 v 17:38 | Strixy |  Recenze na knihy
Napsala: Sara Shepard

První kniha série Roztomilé malé lhářky. Každý má co skrývat - zejména holky ze třetího ročníku střední školy - Spencer, Aria, Emily a Hanna. Spencer přebrala kluka vlastní sestře, Aria sní o učiteli angličtiny, Emily se zakoukala do holky, co je na škole nová. A Hanna dělá hrozné věci, aby byla stále krásná. Jenže od doby, co zmizela jejich kamarádka Alison, skrývají všechny před světem ještě mnohem horší tajemství...


Můj názor:

Upřímně... dle popisu jsem tak nějak tušila, že se mi kniha líbit nebude, ale přesto jsem si ji půjčila. Jak mile jsem nakonec vbyla překvapena! Roztomilé malé lhářky mě potěšily. Nepříliiš složitý příběh plný tajemství a přitom ho neopřádají pavučiny magie. Už za tohle si kniha zaslouží první své plus. Dobře čtivá kniha pro mladé lidi, která se nemotá okolo čar a kouzel? Nad kterou by honosnější nosíky neohrnovaly? Myslela jsem žte něco podobného už je v dnešní době shola nemožné. Stručně řečeno - tahle kniha si získala mé srdce.

Kapitoly mají rozhodně nevšední a zajímavé, občas úsměvné názvy. Také bylo podivujcí, že každá dívka byla v podstatě jiná a dohromady je smelovala jen Alison, a po jejím zmizení se jejich parta rozpadla snadněji, než porcelánový hrníček.

Další mé plus si zaslouží obálka, jednoduchá, ne nějak složitá k tomu roztomilá a přitom tajemná.

Také zmínka o naší zemi mě potěšila. Bůh ví jestli jsem něco podobného kdy zahlédla v amerických knihách. A tady je to hned dvakrát.

Trochu zklamanou a napnutou mě nechal konec. Kdo je tajemné A.? A proč jim posílá děsivé vzkazy? Na to si asi budeme muset počkat do pokračování...

Stručně řečeno - tahle kniha si získala mé srdce.

Hodnocení:


Pravá krev - Mrtví do soumraku

1. června 2011 v 14:59 | Strixy |  Recenze na knihy

Napsala:
Charlaine Harris

První kniha série Pravá krev. Sookie Stackhouseová je servírkou v malém louisianském městečku. Ač je to hezká žena, působí tiše a uzavřeně. Má jednu zvláštní vlastnost, která může být nepohodlná - dokáže totiž číst, co si kdo myslí. Jednou potká muže svých snů. Je to Bill Compton, jehož myšlenky zůstávají utajeny i Sookii. Ta ale netuší, že je to upír s pošramocenou pověstí, který se stýká s podivnými existencemi. Jejich představy o morálce jsou dost svérázné. Když pak jsou stojaté vody maloměstečka zčeřeny několika nepochopitelnými vraždami, ocitá se Bill mezi podezřelými. Ve chvíli, kdy je zabita její kolegyně, začíná se o svůj život obávat i Sookie...

Můj názor:

Napřed bych chtěla upozornit, že tahle kniha je jediná, kterou jsem kdy vyděla dříve zfilmovanou než jsem si ji přečetla, takže mé názory budou možná trochu zaujaté.

Za prvé milá blonďatá Sookie mi v knize připadá ještě hloupější než ve filmu. Celá kniha, ačkoliv je psaná v první osobě, na mě působý mírně neosobním způsobem, hlavní hrdinka žvaní o všem možném jen ne o svých pohnutkách. Nevysvětlí vám proč najednou chce od Billa pauzu, nepoví vám proč je naštvaná na bratra... asi si myslí, že nám je to všechno jasné. Možná, že to vysvětluje a mě to jen nedochází. Prostě, tahle kniha se mi nejlépe nečetla. Tedy.. až na akční scény.

Švalo mě neuslé "Och", v půlce knize jsem ze samého vzdychání viděla rudě. A k tomu ještě oslovování Billa "drahoušku"... představa, že tak tituluji upíra... no nejspíše by mi asi ukousl hlavu, ale Sookie se tohle stát nemůže, ji všichni milují.

Ale kromě toho, že se tam málo vyskytovala moje oblíbená filmová postava Lafayett, se mi kniha jako celek líbila.

Sice nesnáším blonďatou hlavní hrdinku a její výmysli, ale celkově je to nápad pěkný, zajímavý a je tam mnoho dalších příjemných postav.

Hodnocení:

Účastním se:







button