Březen 2011

Březen 2011

31. března 2011 v 23:59 | Strixy |  Přečteno
První měsíc na mém novém převážně knižním blogu (což jen tak mimochodem vůbec nebylo v plánu) je za mnou a já vám přináším seznam všech knížek co jsem ppoctivě od prvního března přečetla. Prosím neděste se. Některé byli tak krátké, že zabrali jen třeba půl noci nebo několik málo hodin, takže těch knih opravdu není tolik kolik se zdá:)




  • Tři vraždy - Rex Stout více
  • Charlie a Zrcadlový hrad - Jenny Nimo
  • Síla Pětice: Nekropole- Antony Horowitz
  • Dar lásky - Julie Garwood více
  • Kořist - Julie Garwood více
  • Mercedes Thompson: Krevní pouto - Patricia Briggs více
  • 100% Andělé: Vysoký let - Annie Dalton
  • Smrt děvky - Rex Stout více
  • Život mi pije krev - Jessica Abel
  • Leda s labutí - J. H. Krchovský
  • Dvojité dno - J. H. Krchovsk
  • Strážný anděl - Julie Garwood
  • 100% Andělé: Hvězdné sny - Annie Dalton
  • Krevní pouta: Cena krve - Tanya Huff více
  • Svatba - Julie Garwood více
  • Mercedes Thompson: Železný polibek - Patricia Briggs více
  • A. Evernight: Přesýpací hodiny - Cladia Gray
  • Do svítání tvá - Teresa Medeiros
  • Skandální noc - Teresa Medeiros
  • Krevní pouta: Stopy krve -Tanya Huff
  • Tina Salo: Vlci Sudet - Petra Neomillnerová

Cena krve

31. března 2011 v 17:16 | Strixy |  Recenze na knihy

p { margin-bottom: 0.21cm; }
Napsala: Tanya Huff

Bývalý policistka, momentálně soukromá vyšetřovatelka, Victorie Nelsonová slyší výkřik, ale než přiběhne je po všem. Jediné co může udělat je přikrýt to nebohé tělo bez půlky hrdla svým kabátem. Tímto gestem se nevědomky zapojuje do hledání vraha. Doopravdy se ale zapojí, až když k ní přijde přítelkyně první oběti a dá jí nabídku, která se neodmítá - aby našla vraha. To ale netuší jaké nelidské zlo na ni čeká…
Také osoba, která může Vicki pomoci, není úplně lidská. Avšak proti děsivému zlu ukrývajícímu se v ulicích Toronta jí nezbývá, než spojit síly s Henrym Fitzroyem, nemanželským synem Jindřicha VIII., čtyřsetpadesátiletým upírem.

Můj názor:

Oproti jiným knihám, které jsem v poslední době četla je to příjemná oddechovka. Aby jste mě správně pochopily, tady si nehrají děti na písečku, tady jsou hrdinové knihy dospělí.
Hlavní hrdinka je přece jen třicetiletá ženská a už má něco za sebou. A ačkoliv její postavu zrovna nemiluji ( na můj vkus příliš podrážděná a neumí si přiznat, když na něco nemá a taky ta její přehnaná drsnost…), nevadí mi.
Zato Henry… hm, to je trochu něco jiného. Dokážete si představit rusovlasého, skoro pět století starého gentlemana co píše červenou knihovnu?

No a když to tihle dva dají dohromady, on lhostejný k jejím očním vadám(nemá skoro žádné periferní vidění a noc je pro ni neproniknutelná), ona smířená s jeho podstatou, jsou docela dobrá dvojka. Ona den, on noc.
A tak společnými silami dostanou vraha obětí za mříže… nebo spíše zpět tam kam patří.

Nečekejte ani pohotové hlášky, ani pořádnou dávku sarkastického humoru. Čekejte mysteriózní detektivku se šťastným koncem, která se dokonale hodí k chladným večerům a hrnku čaje.
Hodnocení prosím berte s nadhledem. Možná bych se více přiklonila ke čtyřem hvězdičkám, ale aby je tahle kniha dostala, musela bych zavřít obě oči :).

Hodnocení:

Past na medvěda (Tina Salo III.)

30. března 2011 v 17:00 | Strixy |  Recenze na knihy


Napsala: Petra Neomillnerová

Tina má problém. Její kontakt u policii Konrád byl obviněn z vraždy prostitutky. V hlavě jí víří myšlenky jako - kdo za ni vyřídí pokutu za parkování, nebo kdo zahladí pár vražd, ale taky jak z toho kurva Béra dostane. Než to vyřeší dostane Tina spásný nápad a rozhodne se medvědodlaka poslat na rekreaci do Polska. Naneštěstí ani u našich sousedů není vše takové jak se zdá a někteří upíři mají problém s Konrádem a nějaké události ohledně Pruské války a tak Tině nezbývá nic jiného než se vydat na výlet.

Můj názor:

Můj oblíbený díl, ačkoliv podle obálky bych si ho rozhodně nevybrala. Tina je drsnější, Kay lenivější. A problémů mají také čím dál tím víc. Tina objevila otcův další dar, může totiž vysávat krev i upírům. Také se naučila křičet(pro představu: slovo křičet má u upírů asi ten význam, že křikem klátí tísicileté stromy a smrtelníkům praskají hlavy) takže pro všechny své rasy je ještě nebezpečnější. Nikdo by se jí ale neodvážil ublížit, když za ní stojí její otec (ne že by se jejich vztahy od minulého dílu polepšily). Teda až na malou skupinku upírů v Polsku, kteří to v hlavě zjevně nemají tak trochu v pořádku.

Když zaútočí na Tinu Salo a její přátelé, rozpoutají se učiněná jatka. Smrt visí ve vzduchu, upíři přivázaní ke kmenu stromů s obavami čekají na výhod slunce, upíří sluhové jsou zanedbatelné ztráty... Jediný opravdový problém je: Jak to sakra vše utají před poldy?!

Tenhle díl jde víc do hloubky než ty předchozí. Je tam víc slz, potu a krve. Taky se tam dozvídáme více o tajemném Dyre a víc o jeho plánech na o vládnutí světa. Je to úžasný manipulátor:)

Hodnocení:

Doušek věčnosti (Tina Salo II.)

30. března 2011 v 15:00 | Strixy |  Recenze na knihy


Napsala: Petra Neomillnerová

Tina má práce nad hlavu. Tentokrát má vyšetřit proč sebou dlaci třískají v rychlosti 150 km/h o strom, protože už to přece nemůže být náhoda. A aby toho nebylo málo, Gothel zuří, že se její syn nechce vrátit zpátky domů a na na scénu přichází i Tiny otec Dyre, který se po několika stoletích rozhodl vychovat ze své dcery poslušnou dámu. Trošku se ale přepočítal...

Můj názor:

Ještě lepší pokračování. Tina je drsnější a sprostější. Vyšetřuje případ mrtvých dlaků, který ji dohodil Bér (medvědlodlak, který pro "ně" dělá špinavou práci u policie) a tak není vůbec nadšená, když se na scéně objeví její drahý otec. A ještě k tomu stálé telefony od skoro-tchýně. Pak se člověk nemá divit, že je protivná.

Její otec, no přirovnejme to vztahu mezik temným lordem Darth Vaderovi a Lukem, chce ovládnou svět a přizvat k tomu svou dceru, ovšem Tina má v plánu jen si v klidu žít ve své milované Praze a o nějakém vládnutí nechce ani slyšet a Dyreho se snaží ignorovat. Ovšem všechno se změní, když jí tatínek znásilní Kay. Začíná být upřímně dost nasraná a přísahá, že až ho příště potká, jedna část jeho těla se celkem intimně seznámí s násadou od koštěte.

Akční a zábavné (hlavně ta část s koštětem) asi taková je Tina Salo 2.

Hodnocení:

Nedělní výprava

30. března 2011 v 12:18 | Strixy |  Geovýlety
Nedělní výprava byla nadmíru úspěšná - svědčí o tom už jen moje zmožené nožičky, které mají pocit jako by je někdo přejel parním válcem. Ale našli jsme všechny čtyři kešule které jsme měli v plánu:). Ale od začátku....


Sladká jak krev (Tina Salo I.)

29. března 2011 v 20:00 | Strixy |  Recenze na knihy


Napsala: Petra Neomillnerová

Praha je přívětivé město, pro "našince" určitě, a upírka Tina Salo to oceňuje. Když se na ulicích začnou povalovat vykrvené mrtvoly bezdomovců, je třeba udělat pořádek ve vlastních řadách, aby mohl poklidný upíří život v matce měst pokračovat.
Ale je "ta která chodí ve slunci" a ze stříbra má jen ekzém, proto je trnem v oku většině upírům a její vyšetřování z počátku nevypadá příliš dobře...

Můj názor:

Už v jedné ze svých prvotin dokázala Petra ukázat svůj talent. Tina je dítětem vojenské matrony a její otec? Bůh ví kdo to je... možná samotný vládce pekel. Jasné ale je, že on z Tiny udělal co je. Roztomilá, malá blonďatá vražedná zbraň, tak bych ji asi charakterizovala.

Rozhodně se mi líbí Tiny pohled na svět, který si během čtyři sta let vytvořila, ale ještě víc se mi líbí upíří kat Kay, kterého pošle německá vládkyně upírů Gothel na pomoc českému šéfovi Timotejovi. Ten rozhodne, že bude spolupracovat spolu s Tinou a že u ní bude taky bydlet.

Což se Tině nelíbí, protože za prvé - Je to zabiják a za druhé - "Je jen líný kocour co přes den spí".
Ovšem s příkazem šéfa se nedá nic dělat a i kdyby občas ráda stáhla závěsy v ložnici kde Kay spí, nakonec se spolu jakž takž vycházet naučí a když už nic jiného, alespoň v posteli je Kay dobrý.

Celkově celá kniha působí uvolněným, lehce veselým vražedným tónem a když už nic jiného, tak hrdinové mají úžasný smysl pro humor:).

Hodnocení:

Pan Rex Stout a jeho geniální Nero Wolf

29. března 2011 v 18:00 | Strixy |  Doporučuji!

Jedna z mých neoblíbenějších detektivek. No vlastně... čtu jen dva spisovatele detektivek (a ne,tím druhým není Agatha Christie)


Spirála

29. března 2011 v 14:04 | Strixy |  Z korálků
Tak tady mám ukázku jednoho z mých prvních výrobků z korálků. Spirála z malých fialkových rokaj. Uprostřed je černé sluníčko Swarovski.

Plodný den v knihovně

28. března 2011 v 20:46 | Strixy |  Archív mých myšlenek
Dneska jsem zaskočila doknihovny a čekali namě dvě milá překvapení Vlci sudet od Petry Neomillnerové a Provinilé slasti. Málem jsem skákala blahem!
A moje oči připrocházení mezi regály zabloudily kpísmenku T a já neodolala a půjčila si Vojnu a mír od Tolstoje... ne opravdu netuším co s tím budu dělat, ale třeba až mě přepadne velice převelice velká nuda tak se do toho pustím.
Taky jsem si konečně půjčila Město z kostí, docela dlouho mě odrazovalo obálka, ale chválilo to tolik lidí, že jsem neodolala. Uvidíme jaké to bude:).
No vypadá to, že můj čtenářský program je zase nejmíň na týden plně vyplněn (půjčila jsem si ještě detektivku, něco od Austenové a horůrek od Barkera) a doufám, že budu mít čas to všechno plně zdokumentovat. Nějak mě ty recenze začali bavit:).

Psí zima

28. března 2011 v 13:25 | Strixy |  Recenze na knihy

Napsala: Petra Neomillnerová

Zaklínačka Lota zrovna dvakrát nezapadá do všedního světa a bohužel nezapadá tak docela do světa zaklínačů. Napůl temný elf napůl člověk... a k tomu ji ještě kousl vampýr a ona pomalu začíná získávat jejich schopnosti. Což se zrovna dvakrát nelíbí její škole a ona je v zimě kdy by ani psa nevyhnali nucena se vydat na cestu a hledat práci. O tu ovšem dobrý zaklínač nikdy nemá nouzi a spolu s jejím přítelem Torgem se činí. V zemí se objevily tlupy kožoměnců, kteří útočí na města. O Lotiny služby je tak zájem a ona tříští lebky a přesekává vazy tak, jak je zvyklá. Slabost pro upíry však přinese zaklínačce ještě další komplikace. Na scénu přichází vampýrský zabiják Enno a ten je rozhodnut Lotě i jejím milencům dokázat, že stříbrný meč, ani dobrá rodina jednoho neuchrání před zážitky, které nelze nazvat jinak, než extrémní.

Můj názor:

Petra Neomillnerová jako vždy ukázala svůj talent a v tomhle první románu o zaklínačce Lotě (doposud se tato postava objevovala jenom v povídkách) ze sebe vytřískala to nejlepší.
Krev, pot a sperma - takhle bych bych nespíš shrnula celou knihu. Určitě to není čtení pro jemnocitné dívčiny, které touží po romantických rytířích, kteří je za zachrání na bílém oři. Pro lásku prostě v tomhle světě není místo. Důležitější je mít meč na správném místě a na noc sehnat někoho kdo by "zahříval" postel.

Torge i Lota byli v takovém duchu byli vychováváni celý život a jejich z počátku jemný kamarád vampýr Uriáš jejich filozofii začne také chápat, zvláště když se musí vypořádat s hromadou hladových psisek a šíleným vampýrem, který terorizuje vesnice. A tak tento jemný gentleman přestává být každé ráno perfektně upraven a hrdla trhá jako nikdo jiný:).

Celkově mě tato temná fantasy uchvátila. Je to velmi realistický pohled na svět Loty a spisovatelka se rozhodně s ničím nemazlí a to se týče jak proudů krve, tak sexu i sprostých slov.

Takže: Pokud máte už dost romantických upířích pohádek pro náctileté, vezměte do rukou tuto knihu a věřte, že nebudete litovat.

Hodnocení:

JWP a Miroslav Žamboch představují agenta JFK

26. března 2011 v 17:10 | Strixy |  Doporučuji!
Tito dva mistři české sci-fi se před zhruba pěti lety pustily do projektu, který v naší literatuře zatím nemá obdoby. Projekt do kterého se zapojily taková esa jako třeba Ondřej Neff nebo Karolína Francová či Vlado Ríša.

Den blbec a sladká tečka na konec

26. března 2011 v 16:14 | Strixy |  Archív mých myšlenek

Začalo to tím, že jsme si chtěli udělat pěkný páteční den a měli jsme vstávat v devět ráno, bohužel já se předchozí večer zažrala do jedné knížky tak, že jsem šla spát až o půl sedmé ráno… samozřejmě bylo nemožné mě za hodinu a půl probudit.

Nakonec se mu to povedlo až o půl dvanácté, nádhera. Přítel už byl trošku nakrknutý, ale stále se to dalo ještě zachránit… nebýt toho, že můj muž se rozhodl něco rychlého podělat s počítačem a to něco rychlého trvalo dvě hodiny. Pak jsem pro změnu byla naštvaná zase já a on na truc usnul. Jsme jak malé děti že? :)

Pak se naštval, že jsem během toho co spal neuklidila a začalo to: Křik, vyčítání si všeho možného až jsem nakonec nasraně práskla s dveřmi a šla se projít. Nakonec jsem se vrátila a celkem v klidu (čtěte: po mých záchvatech vzteku) jsme si promluvily, usmířili se a řekli si, jak se máme rádi.

A sladká tečka nakonec?:)
Společná romantická koupel a konečně po několika týdnech úžasný, perfektní a dokonalý sex. Co víc k tomu dodávat…

Akademie Evernigh

25. března 2011 v 23:02 | Strixy |  Recenze na knihy

Napsala: Claudia Grayová

Bianca chce utéci z domova. Její rodiče učitelé se s ní přestěhovali do internátní školy kde se jí ani trochu nelíbí. Už sama budova vypadá děsivě. Pak ale pozná jednoho nového studenta Lucasa, který do těch krásných dokonalých a bohatých žáků jaksi nezapadá. Možná také proto, že jako jeden z mála není upír! Ano, škola je stvořena pro upíry, i její rodiče jsou upíři. To všechno Bianca ví. Ale neví, že tohle všechno ví i Lucas, ačkoliv je pouhým člověkem. Co skrývá a jaká jsou jeho tajemství? Přežije jejich přátelství i počínající láska přezevšechny lži?

Můj názor:

Kniha není zase tak špatná, ale děj je podle mě trochu křečovitý a mdlý. Tato upírská kniha sice nepatří mezi moje oblíbené kousky, ale tím, že si ji člověk přečte nic neztratí.

Hodnocení:

Železný polibek

25. března 2011 v 15:00 | Strixy |  Recenze na knihy

Napsala: Patricia Briggs

p { margin-bottom: 0.21cm; }
Když vám fae půjčí nějakou kouzelnou věc, udělejte s ní jenom to co vám dovolily, jinak... Jinak budete mít na krku další dluh v podobě laskavosti a jak už jsme zjistily v díle minulém.... někomu něco dlužit se Mercy opravdu nevyplácí a tentokrát to bude ještě drsnější.
Když si její přítel přijde vybrat laskavost , všechno vypadá okay. Má jenom vyčmuchat vraha a kojoti mají obzvláště jemný čich. Dluh splatí, vraha sedmi fae vyčmuchá a může se v klidu vrátit domů. Strýček Mike a její bývalý šéf Zee to vyřeší. Ano všechno je v pořádku kdyby.. Kdyby vrah fae nebyl mrtvý a kdyby Zeeho nechytily na místě činu a neobvinily ho z vraždy, ;zatímco pravý vrah si běhá venku a může znovu zabíjet...
Můj názor:
Rozjezd je trochu pomalý a táhlý, ale nakonec kniha dostane otáčky a pořádně to rozjede. Konec je krutý, drsný a fascinující, takže neváhejte a pusťte se do čtení.

Hodnocení:

Krevní pouto

25. března 2011 v 10:00 | Strixy |  Recenze na knihy
Napsala: Patricia Briggs

Druhá kniha v sérii o Mercy Thomson. Dlužit někomu laskavost se nevyplácí a zvláště ne ve světě v kterém žije Mercedes. Zvláště když dlužíte laskavost upírovi. Co se na začátku zdá jako rutinní pochůzka jejího přítele upíra Stefana se zvrtne v krvavé hody. Její přátelé jsou v nebezpečí a tentokrát jí nepomohou ani vlkodlaci ani upíři. Jde totiž po upířím kouzelníkovi a je jediná, která může odplat jeho zhoubné magii. Podaří se jí zachránit všechny, které miluje?
Můj názor:
Akční, záživné, nápadité, děsivé - těmito slovy bych shrnula vše co se odehrává v tomto díle. Výborná četba na pozdní noční večery:).


Hodnocení:

Měsíční píseň

24. března 2011 v 18:00 | Strixy |  Recenze na knihy

Napsala: Patricia Briggs

Mercy Thompsonová vede na první pohled docela normální život. Žije ve starém karavanu a má autodílnu kde opravuje stará hlavně německá auta. Ano její život vypadá docela obyčejně až na to že... Její bývalý šéf je fae (označení pro kouzelné bytosti jako víly, a podobná havěť) - gnóm , jejím sousedem je šéf vlkodlaků ve městě a dodávka, kterou zrovna opravuje, patří upírovi.
Mercedess nepatří ani do jedné z téhle tří skupin. Je kožoměnec - člověk měnící se v kojota - a v podstatě není ničím výjimečná.
A tak se shodou náhod připlete do vlkodlačího "sporu" při kterém málem zabíjí jejího souseda a unesou jeho dceru a na kom je, aby to všechno zpravil? Ano, hádáte správně, na Mercy.

Můj názor:
Knížka je pěkná, vtipná a dokáže vtáhnout do děje. Mercy je silná a charismatická osobnost a spisovatelka má dobrý styl psaní. Bohužel se v prvním díle téhle série zaměřila na vlkodlaky, mě ne zrovna dvakrát sympatické stvoření.

Hodnocení:

...a tvoje prdel pozná středověk

24. března 2011 v 11:57 | Strixy |  Archív mých myšlenek

Nač se zaobírat tím, jestli trest smrti není příliš krutý? Dle mého názoru je málo krutý. Píchnou vám injekci a konec. Co je na tom krutého? Víte například jaké asi museli prožívat peklo oběti sériového násilníka? A on si pak v klidu zemře... tak to ne.

Kdybych byla zákon, takový násilník by trpěl desetkrát víc než jeho oběti, byl by mučen a znásilňován každý den, přesně jako ty na kterých se vyřádil. Ano, časem by ten zločinec pravděpodobně zešílel nebo umřel, ale to už jsou ztráty, se kterými se počítá.

Přesně tak. Oko za oko, zub za zub.
Znásilnil jsi? Kolikrát? Patnáctkrát? Tak to se máš na co těšit hochu... Na konci tohoto trestu by ještě prosily, aby je zabily.

Samozřejmě, abych nemluvila stále o jednom zločinném trestu, uplatnila bych toto pravidlo i v jiných trestech.

Masový vrah, vyžívající se v tom, že obětem za živa stahoval kůži? Prosím, stáhněte ho z kůže taky a hezky pomaloučku. Bohužel tento trest by víckrát asi provést nešla.
Psychopat milující psychické mučení a děšení předtím než zabil? Zavřete ho ho malé temné místnosti a pusťte mu tam to čeho se nejvíc děsí.
A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna.

Ne, trest smrti vůbec není tak krutý jak si myslíte....

Romány od Julie Garwood

23. března 2011 v 12:06 Doporučuji!

Potřebujete na čtyry-pět hodin vypnout mozek a na nic nemyslet? Tak vám knihy od této spisovatelky doporučuji.

První jarní geovýlet

23. března 2011 v 11:18 | Strixy |  Geovýlety


Včera jsme vytáhly konečně náš pekelný stroj a po dlouhé zimním spánku jsme ji vytáhly na projížďku... a světe div se! Ono to jelo!

Radost mého milého byla neúměrná. Opravdu jsem netušila, jak mu chybí vítr svištící kolem hlavy slunce, svítící do očí, vražedná rychlost...

Abych se vrátila k výletu. Motorku jsme zastavily u takového Leso-parku a vydali se na cestu. Krásně svítilo sluníčko, počasí nám také přálo.

Z naplánovaných čtyř kešulí (ach ano, také nás pohltil tenhle sport - geocaching) jsme bohužel nalezli jen dvě, což ovšem považuji za úspěch, jelikož jsme byli vybaveni pouze selským rozumem a foto mapou, která pokaždé ukazovala někam na koruny stromů.... mezi stromy, takže zábava a ačkoliv dvě nám zůstali neodhaleny, krásně jsme se se prošli.

Ušli jsme sice "jenom" osm kilometrů, ale i tak mě nožičky pekelně bolely, to víte zima byla letos dlouhá...
Domů jsme dorazily až za tmy, upocení a unavení, ale spokojení. Už dlouho jsem neviděla svého budoucího muže, takhle spokojeného.

Prokletí Salemu

22. března 2011 v 11:08 | Strixy |  Recenze na knihy

Napsal: Stephen King

Spisovatel Ben Mears. si vybere pro klidné psaní svého románu svoje rodné zapadlé městečko Jerusalem's Lot ve státe Maine. Současně spolu s ním se do města přistěhují i dva podivíni, kteří si otevřou krámek s krásným starým nábytkem. Z čehož jeden z nich je temná noční vraždící stvůra, která si pomalu začne podmaňovat obyvatele městečka, a ti jenž neutečou mají smůlu.


Můj názor:
King jakožto výborný a uznávaný spisovatel hororů nemohl na tomto poutavém příběhu nic zkazit. Upíry vylíčil jako zrůdné krvelačné stvůru, které během denního světla s pořádně ostrým kůlem není zase až takový problém zabít (čtěte: neukousnou vám končetiny)

Hodnocení:

Účastním se:







button